Kvetoucí zahrada

Dnešní uspěchaná doba se na celém našem životě podepisuje svými negativními vlivy. Je to rubová strana nejrůznějších civilizačních vymožeností, Těmito negativními vlivy trpí mnoho lidí, neboť se žije ve stálém chvatu a stresu. Práce v zahradě představuje v současné době pro spoustu lidí důležitou formu aktivního odpočinku. Člověk na zahradě hledá klid, krásu a odpočinek víc než ovoce či zeleninu z vlastní sklizně. Může v ní také uskutečňovat své představy o zahradě a o individuálním pojetí soužití s přírodou. Limitujícím faktorem je především čas, který můžeme zahradě věnovat, a dále prostředky, jež chceme na uskutečnění svých představ vynaložit.

Okrasnou zahradu tvoří především živá část zahrady, tedy trávníkové plochy, stromy, keře a květiny. Stejný význam však mají pro vytváření prostředí i nejrůznější zahradní doplňky, jako jsou cesty, ploty, terasy, zídky, pergoly, plastiky, budky a krmítka pro ptáky, zahradní nábytek apod. Zahrada vlastně není nikdy hotová. Stále se mění tím, jak rostliny rostou a mohutnějí, nebo zase naopak, jak některé zacházejí a hynou. Zahradní doplňky se povětrnostními vlivy nebo používáním poškozují a ničí. Stále je co opravovat, natírat, ošetřovat, likvidovat a dosazovat. Udržování okrasné zahrady klade velké nároky na čas, na práci i na finanční náklady. Hlavní zásadou by měla být pravidelná péče o zahradu. Tím se mnohem víc ušetří čas i peníze než při jednorázových občasných akcích na zvelebení zahrady.

Kromě toho klade okrasná zahrada značné nároky i na odborné pěstitelské znalosti, protože je třeba promyšleně vybírat mezi nespočetnými druhy a odrůdami okrasných dřevin a květin, jejich požadavky na pěstování jsou nejrozmanitější.

Jaké požadavky by měla splňovat okrasná zahrada

Za prvé by to měla být krása, takže rostliny a zahradní doplňky by měly být sestaveny do harmonických kombinací vyvolávajících pohodu. Rostliny seskupujeme podle jejich estetických vlastností, především podle tvarů a barev. Musíme přitom dbát i na to, aby vytvořené rostlinné společenství ladilo s doplňky a obytným stavením. Celek pak musí nenásilně navazovat na okolí. V přizpůsobení zahrady okolní přírodě bývá nejvíce krásy. Snažme se tedy odpozorovat, jaké rostlinné druhy spolu rostou ve volné přírodě a podle toho pak vytvořit rostlinné kombinace v zahradě.

Druhým požadavkem je místo pro odpočinek. Tím může být například lavička v příjemném zákoutí, případně prostor kolem ohniště nebo terasa zařízená obytnými doplňky.

Třetí požadavek je obytná hodnota zahrady. Zahrada totiž dává bydlení další dimenzi, specifickou atmosféru, kterou vytváří komplex barev, vůní, hry světel a stínů. V obytné zahradě, kterou právem považujeme za část nebo součást obydlí, chceme nejen odpočívat, ale také třeba studovat, jíst či spát. Základním předpokladem k tomu je soukromí. Park i zahrada mají mnoho společného, park nikdy nebude mít pro člověka dar intimity, nerušeného soukromí.

Obytnou hodnotu zahrady zvyšuje její spojení s bytem. Každé okno vedoucí do zahrady by mělo poskytovat proměnlivý obraz, který vypadá jinak ráno, jinak v poledne či večer, jinak na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě. Venkovní prostor by se měl řešit tak, aby poskytoval nejpůsobivější scenerii z místa nejčastějšího výhledu. Zahrada má souviset s obytným prostorem nejen na pohled, ale i fakticky - do obytné zahrady mají vést z bytu alespoň jedny dveře. Obytnou zahradu můžeme využívat jak ve dne, tak i večer a v noci, ovšem za předpokladu příznivého počasí. Pak je třeba zajistit světlo, případně i teplo.

V obytné zahradě se promítají potřeby jednotlivých členů rodiny (dětí i dospělých). Uspořádání zahrady často věrně zobrazuje nejen záliby, ale i vkus a estetické cítění jejího majitele.

Založení zahrady

Krásná zahrada je umělecké dílo, které však podléhá nejen estetickým kritériím, ale i biologickým zákonitostem. Kromě toho musí taková zahrada splňovat praktické požadavky majitele. Ten si může nechat vypracovat plán od zahradního architekta, který dokáže odhadnout, jak bude zahrada vypadat za několik let. Pak bude mít zahradu založenou podle všech zákonitostí zahradní estetiky. Další možností je prostudovat si před založením zahrady tyto zákonitosti a sám si sestavit vlastní návrh. Dobré je ještě před realizací pro jistotu konzultovat vlastní návrh se zahradním architektem. Po založení zahrady se případné chyby a omyly obtížně napravují.

Jaké jsou estetické zákonitosti okrasné zahrady

Členění prostoru má mít logiku, jinak řečeno má všechno v zahradě působit přirozeně. V zahradě musí být zachována proporcionalita, to znamená, že má být sladěn správný poměr mezi výškou, šířkou a délkou. Každá zahrada potřebuje dominantu, která určuje její základní charakter. Takovou dominantou bývá obvykle dům nebo chata, může to být pergola, zahradní besídka nebo vodní plocha, často tuto roli hraje solitérní strom.

Okrasná zahrada má mít harmonii i kontrast. Harmonie dosáhneme třeba sestavováním prvků obdobného charakteru, například stromů tvarově podobných, ale lišících se výškou. Kontrastu v zahradě dosáhneme poté, co umístíme vedle sebe dva nápadně rozdílné prvky, které se barevně nebo tvarově liší.

Využívání těchto estetických zákonitostí musíme v zahradě kombinovat s dalšími skutečnostmi, především s optickým měřítkem. Každý předmět má totiž kromě skutečných rozměrů také rozměry vnímané, to znamená, že se z určitého úhlu či vzdálenosti takový předmět jeví větší nebo menší, než je ve skutečnosti. Tohoto jevu můžeme dobře využít při vytváření zahrady. Například lze vysázet stromy nikoli do souběžných, ale do pravidelně se rozšiřujících řad a tím vyvolat dojem, že je zahrada delší. Světlý předmět na tmavém pozadí vypadá větší než tmavý předmět na světlém pozadí.

S optickým měřítkem souvisí také využívání výhledů, průhledů a pohledů na pozadí. Když se snažíme vytvořit překvapivé a krásné průhledy na blízké nebo i vzdálenější objekty či dominanty, musíme vždy počítat s tím, že stromy a keře se budou rozrůstat do výšky i do šířky.

Při zakládání okrasné zahrady bychom měli vždy počítat i s efektem, který poskytuje hra světla a stínu. Kontrast, který vytvářejí světlo a stín zejména při slunečném počasí, dokáže na zahradě vykouzlit překrásné dojmy. S kouzelnou hrou světel a stínů je třeba počítat zvláště při plánování zahradních cest a při rozmístění odpočívadel, protože odtud budeme zahradu nejčastěji pozorovat. Kontrast barev a jejich střídání má obdobný estetický účinek jako hra světel a stínů. Teplé barvy vyvolávají pocity tepla, jasu, určitosti, studené barvy bývají vnímány jako chlad, stín a zdánlivost. Klidné barvy navozují dojem harmonie a ticha, vzrušivé barvy zase vyvolávají pocity kontrastu a neklidu. Bílá, černá a šedá jsou barvy neutrální. Důležitá je také sytost barev; sytější tóny jsou výraznější, méně syté, lomené tóny zase působí jemněji. Okrasná zahrada by neměla být jednotvárná. Kdyby se například skládala pouze z trávníkové plochy a jehličnanů nebo pouze z květin a trávníku bez stromů a keřů, působila by monotónně. Zahrada by měla být rozmanitá. Toho dosáhneme jednak množstvím a kvalitou vysázených rostlin a zahradních doplňků, jejich prostorovým uspořádáním, ale také pohybem, například tekoucí vody.

Když obhlédneme celou zahradu již od vchodu, může nám sice připadat krásná, ale celkovému dojmu může chybět rozmanitost. Pohledů má být více a jednotlivé dojmy z nich by se měly postupně umocňovat. Proto bychom měli výsadbou vytvořit několik menších celků. Vždy po několika krocích by se měl objevit nový výhled nebo průhled, odlišný od předchozího. Nejzajímavěji řešenou a nejkrásnější partií má být nejvyužívanější prostor zahrady - kolem domu nebo chaty.

Pohyb v zahradě rovněž přispívá k větší rozmanitosti, třeba voda v potůčku nebo nějaké malé vodní zařízení, například vodopád nebo kaskáda. Pohyb způsobí také dřeviny s chvějícími se listy, například osika nebo bříza, zvláště když je vysadíme na návětrnou stranu. Nejhezčí a také nejběžnější pohyb v zahradě by však měla vyvolávat přítomnost zpěvného ptactva. Proto se snažíme nalákat ptáky do zahrady krmítky a hnízdními budkami.

Výběr vhodných rostlin

Výběr rostlin je ovlivněn především osobním vkusem majitele zahrady, jeho finančními i časovými možnostmi, dále schopnostmi vykonávat na zahradě potřebné, mnohdy těžké práce a v neposlední řadě i jeho odbornými znalostmi. Nejlepší jsou rostliny, které se odvděčí za věnovaný čas, finance i úsilí nejefektivněji (konifery, růže, různé vřesy, pěnišníky, azalky aj.).

Horizontální členění zahrady

Při plánování je třeba vzít v úvahu také horizontální členění zahrady. Plocha trávníku je jedním ze základních a neopomenutelných zahradních prvků a dobře udržovaný trávník je vždy dobrou investicí. Dolní patro bývá obvykle tvořeno nejpůvabnějšími květinami. Jsou to především skalničky a kobercové rostliny.

Střední patro tvoří zejména růže, trvalky a letničky k řezu, vysoké tulipány, mečíky, jiřiny a popínavé rostliny.

Horní patro - to jsou stromy a keře, základní strukturální prvek zahrady.