Okrasné stromy a keře

Okrasné stromy a keře představují velkou skupinu zahradních rostlin s nejširší možností použití. Většinou nejsou příliš náročné na péči a přitom prakticky utvářejí charakter okrasné zahrady. Mají rovněž velký význam pro zlepšování životního prostředí zahrady, protože snižují prašnost ovzduší, obohacují vzduch o kyslík a vytvářejí zvukovou stěnu proti hluku z přilehlých komunikací.

Mezi okrasné dřeviny se počítají jehličnaté stromy a keře, listnaté stromy a keře opadavé i stálezelené, vřesovištní a popínavé dřeviny a růže. Některé dřeviny dorůstají značných rozměrů, a proto nejsou vhodné do malých zahrad. Keřů vhodných pro menší zahrady je však k dispozici dostatečné množství.

Podle jakých hledisek vybíráme dřeviny pro zahradu? Především podle velikosti a podle tvaru. Některé dřeviny jsou nízké a přitom široce rozložené, jiné zase vysoké a štíhlé. Mohou mít vzrůst kulovitý či jehlancovitý, mohou být převislé nebo popínavé. Některé dřeviny rostou rychle, brzy dorostou do konečné výšky a pak zůstávají po mnoho let stejné, jiné zase stále přirůstají, někdy až čtyřicet let i déle. S původními druhy se setkáváme v zahradách zřídka.

Většinou se pěstují kultivary, mnohdy značně odlišné od původního druhu, a to nejen velikostí a tvarem, ale i zbarvením a jinými vlastnostmi. Obvykle bývají menšího vzrůstu. Vlastnosti netypických kultivarů se vyjadřují latinským názvem - sloupovité dřeviny se označují jménem columnaris (sloupovitý) nebo fastigiata (zkosený), pyramidální tvary vyjadřuje přívlastek pyramidalis (jehlancovitý). Převislé dřeviny se nejčastěji označují jménem pendula nebo inversa, kulovité nebo deštníkovité malé tvary zase globosa, compacta nebo umbraculifera. Dřeviny s pokroucenými větvemi se označují jménem tortuosa, zakrslé nízké formy vyjadřují názvy nana (zakrslý), nidiformis (hnízdovitý), tabulaeformis (plochý) a prostrata (rozprostřený).

Druhy lišící se od původního druhu barvou se označují podobným způsobem: červeně zbarvené formy se nazývají latinským jménem rubra, purpurea, atropurpurea, žlutou barvu vyjadřují názvy aurea nebo lutea, stříbřitou či namodralou (u jehličnanů) argentea, glauca nebo violacea, tříbarevné formy se označují jako tricolor apod.

Důležitým hlediskem je vhodné stanoviště. Některé dřeviny jsou značně přizpůsobivé, jiné zase živoří, pokud nemají vyhovující podmínky. Mnohé dřeviny pocházejí ze zcela odlišných klimatických podmínek, než jaké jsou v naší zahradě, a pro ty je vhodné stanoviště zvláště důležité. Je třeba pro ně vybrat místo s takovými půdními, světelnými a klimatickými podmínkami, které budou pro jejich zdárný vzrůst nejvhodnější.

Dalším hlediskem při výběru vhodné dřeviny je účelnost, která však jde na zahradě vždy ruku v ruce s estetickým účinkem, s výsledným efektem, jehož chceme výsadbou dosáhnout. Některé stromy nebo keře nejlépe vyniknou jako solitéry, jiné jsou vhodné pro živé ploty, jedny se hodí na obruby, druhé zase na záhony, určité druhy jsou vhodné do skalek, další na pokrytí nevzhledných míst. Jsou dřeviny, které prostředí prosvětlí, ale jsou i takové, jež mohou působit téměř pochmurným dojmem (např. některé jehličnany), některé vytvářejí dojem tepla, jiné naopak chladu, jedny jsou přísných geometrických tvarů, druhé rostou rozvolněně.

Jehličnanům se obvykle nejlépe daří ve vlhčí půdě a v čistém, vlhkém ovzduší. Jsou důležitým sadovnickým prvkem, protože významně ovlivňují vzhled okolí, zejména proto, že jsou zelené i v zimním období. V létě působí na zahradě chladivě, v zimě naopak vzbuzují dojem tepla, protože jsou v té době prakticky jediným oživujícím přírodním prvkem. Krása jehličnanů ještě více vynikne v případě, že jsou zasněžené nebo alespoň ojíněné. Nejpůsobivější jsou však tehdy, když jejich větve dosahují až k zemi. Toho se obvykle dosáhne způsobem výsadby - buď jako solitéry, nebo ve volné řidší skupině. Při husté výsadbě spodní větve zasychají, což nepůsobí esteticky.

V zahradě se bohatě uplatňují stálezelené listnaté stromy a keře. Je velmi důležité vybrat jim správné stanoviště, protože na vyhovujícím místě lépe snášejí naše podnebí. Jde totiž vesměs o rostliny původem z teplejších a vlhčích oblastí nebo z vysokohorských poloh. Nejvíce jim vyhovují přistíněná místa. Po celý rok, i během zimy potřebují mít v půdě dostatek vláhy, protože jejich stálezelené listy dýchají i v zimě a odpařují poměrně hodně vody. Také jim nevyhovuje větrné stanoviště, protože bývá chladnější a vítr tam vysušuje půdu.

Stálezelené keře jsou výraznou skupinou dřevin a vysazují se buď jako solitéry, nebo jako samostatné skupiny. Kombinace s opadavými listnáči nebývá vhodná, spíše se uplatní ve skupinách s jehličnany. Nejlépe jim vyhovují přistíněná místa, proto se často sázejí na severní stranu budov nebo poblíž vyšších jehličnanů, které na ně při poledním úpalu vrhají stín.

Nejpopulárnější skupinou okrasných dřevin jsou v zahradách opadavé listnáče. Vždyť mezi ně patří i králobna květin - růže. Z velkého množství rodů, druhů a kultivarů se nejvíce používají kvetoucí keře. Některé jsou krásné i svým barevným olistěním. Mnohé opadavé keře mají tendenci se příliš rozrůstat a bez patřičné péče by zahradu zaplevelily. Proto potřebují občasný řez, probírku zahuštěných míst, případně i zmlazení. Aby keř dobře rostl a kvetl, je třeba ho vysadit do dobré půdy, odstraňovat plevel, kypřit půdní povrch, občas zalít a přihnojit.

Řez okrasných keřů je v podstatě stejný jako u keřů ovocných. Při řezu je třeba dbát také na úpravu keře. Každým rokem musíme odřezávat nejstarší výhony až u země a odstraňovat i slabé, nevyzrálé výhonky. Na keři se ponechává několik silných mladých výhonů, podle druhu a stáří pět až deset. Některé druhy je třeba řezat každoročně, jiné vůbec ne, některé se řežou ihned po odkvětu, jiné v zimě. V každém případě je nutné odstraňovat odkvetlé květy, a to nejen z estetických důvodů, ale také proto, aby se keř nevysiloval tvorbou semen.

Vřesovištní rostliny mají proti všem ostatním specifické nároky a odlišné použití. Většinou to jsou dřeviny stálezelené, ale patří k nim i druhy poloopadavé a opadavé.

Podmínkou úspěšného pěstování všech vřesovištních rostlin je napodobení lesního prostředí, tedy lehká, vlhká, provzdušněná a kyselá lesní půda a polostín nebo toulavý stín. Proto je nejlepší vytvořit pro ně v zahradě samostatnou partii, vhodně doplněnou jehličnany, kapradinami a třeba i jezírkem. Většina vřesovištních rostlin, které se množí a předpěstovávají ve školkách, je dostatečně otužilá a snáší i znečištěné ovzduší velkých měst. Vyžadují vesměs humózní půdy s dostatečnou zásobou živin a častější zálivku vodou neobsahující vápno. Přihnojují se pouze kyselými hnojivy (sírany, superfosfáty).

Popínavé dřeviny jsou v zahradě výrazným prvkem. Kromě okrasného efektu většinou plní také praktický účel. Zakrývají nevzhledná zákoutí, otlučené zdi, omšelé ploty apod.,brání vnikání prachu z prašných vozovek nebo oddělují určité části zahrady. Zpravidla však mají v zahradách především okrasný význam - ozeleňují ploty, altány, loubí, besídky, cihlové či betonové zdi, branky a ozdobné mříže, sloupy i odumřelé stromy. S popínavými dřevinami je třeba pracovat s jistou dávkou výtvarného talentu. Porost nemusí pokrývat celý objekt, může ho jen přizdobit, orámovat nebo ozelenit, zejména tehdy,když je tento objekt sám o sobě architektonicky zajímavý.

Podle způsobu zachycení na opoře se popínavé dřeviny dělí na ovíjivé (těch je většina), na dřeviny s úponky, na dřeviny samopnoucí s přísavnými kořínky nebo terčíky a na dřeviny bez vlastních upevňovacích orgánů. Samopnoucí dřeviny se na drsném podkladu udrží samy, dřeviny bez vlastních upevňovacích orgánů se musí vyvazovat k opoře. Ostatní se pnou samy po konstrukcích (drátech, latích, sloupech apod.). Pro ovíjivé dřeviny mají být konstrukce mohutnější, hlavně se svislými prvky, pro dřeviny úponkaté jsou vhodnější jemnější a hustší konstrukce spíše vodorovného charakteru. Mnohé z popínavých rostlin rostou rychle a příliš se rozrůstají. Různé druhy popínavých dřevin mají velmi rozdílné nároky na stanoviště i na ošetřování. Při výběru se proto řídíme nejen účelem, pro který je chceme pěstovat, ale i danými podmínkami. To se ostatně vztahuje na všechny okrasné stromy a keře.