Skalničky

Zahrádkáři obvykle pokládají skalku za jedinečný motiv a výrazný okrasný prvek v zahradě. K vybudování skutečně krásné skalky, k jejímu založení a udržování se pěstitel potřebuje seznámit s estetickými i pěstitelskými zásadami.

Skalka dnes znamená něco jiného, než tomu bylo dřív, kdy se skalkám říkalo také alpínum a snahou bylo přesně napodobit vysokohorské prostředí. Současné skalničky nejsou čisté botanické druhy vysokohorských rostlin. Ty totiž byly již před mnoha lety sneseny do nížin, kde si pozvolna zvykaly na odlišné podmínky. Pěstují se jejich kultivary a zahradní hybridy, přizpůsobené vzhledem i velikostí k pěstování na skalkách. Pod pojmem skalničky tedy dnes rozumíme rostliny, které jsou vhodné do skalky bez ohledu na to, jakého jsou původu.

Ve skalce můžeme vysazovat rostliny z nejrůznějších podmínek. Rozhodujícím faktorem je stanoviště - to znamená oslunění, půda a voda. Úspěch skalničkáře spočívá v umění, jak využít dané podmínky a zvolit pro ně vhodné rostliny.

Umístění skalky

Než se pustíme do budování skalky, je třeba si všechno náležitě promyslet. Nejprve musíme vyřešit otázku, kam skalku umístit, skalka by se totiž měla stát harmonickou součástí zahrady. V zahradě na svahu to není problém, ovšem v zahradě na rovině je nutné nejdříve vybudovat určité zvýšení nebo terénní vlnu. Dále je třeba mít na mysli, že skalka je přirozená partie zahrady, která se nehodí do zahrad řešených pravidelně. Také nejbližší okolí skalky by mělo být volné a mělo by působit přirozeným dojmem. Nejvhodnějším popředím pro skalku je trávníková plocha nebo příchodová cesta, nepravidelně vedená a vytvořená nejlépe z přírodního plochého dlažebního kamene. Jako pozadí se pro skalku hodí zeleň různých keřů. Místo zvolené pro budování skalky by mělo být co možná nejsvětlejší, nemělo by být zastíněno budovou nebo stromy. Na jižních svazích se bude dařit rostlinám, které mají rády slunce a vyžadují sucho, západní svahy můžeme osázet nenáročnými druhy, které dobře rostou všude. Východní a jihovýchodní svahy jsou nejpříznivější pro většinu těch nejkrásnějších skalniček.

Velikost skalky závisí především na časových možnostech. Kdo nemá dost času, neměl by zakládat velkou skalku, protože to vyžaduje příliš mnoho práce. Skutečně krásnou skalku lze založit třeba jen na několika málo čtverečních metrech. V takovém případě ovšem není dobré osázet ji mnoha rostlinnými druhy. Lepší je zvolit několik vybraných druhů a pak se o ně pečlivě starat.

Skalka je vlastně kombinace tří základních prvků - kamene, rostlin a vody, které musí být samozřejmě ve správném vzájemném poměru.

Krásu skalky určuje především použitý kámen. Kameny jsou kostrou skalky a rostliny jejím vyplněním. Pokud jde o barvu, lépe se ve skalce vyjímají světlejší kameny, popřípadě kameny s teplejším barevným odstínem. Tvar a povrch kamenů by měly vypadat přirozeně, jako by kameny ležely na místě skalky odedávna. Používají se zásadně kameny sebrané na povrchu, takové, které jsou dlouholetými povětrnostními vlivy různě rozpraskané, zaoblené, patinované a porostlé lišejníky nebo mechy. Nejlépe vypadají navětralé, částečně rozpraskané vápence. Vápencům příbuzné a vzhledem i vlivem na rostliny podobné jsou dolomity, travertin a vápenné tufy. Travertin a vápenný tuf jsou jemně pórovité, vápenný tuf má ještě jemnější póry než travertin, podobá se zkamenělé mořské pěně. Snadno se do něho navrtávají otvory pro vysazování některých drobných skalniček. Velmi rozšířenou horninou pro stavbu skalek je také pískovec, který snadno jímá vodu a zadržuje ji ještě lépe než vápenný tuf. Pískovec je jeden z mála kamenů, které po opracování brzy získají patinu, takže lze použít i kámen přímo z lomu. Pokud jde o hrubě zrnité horniny, jako je například žula, není vhodné použít lámaný kámen. Dají se ovšem použít staré, volně ležící balvany těchto hornin, zvláště když jsou porostlé lišejníky. Nesmíme podceňovat velikost kamenů. Z drobných kamenů nikdy pěknou skalku neuděláme. Lepší je použít méně velkých kamenů než větší množství kamenů malých. Menší kameny se uplatní jako doplněk kamenů velkých.

Stavba skalky

Před založením skalky pozemek nejprve důkladně odplevelíme. Kdybychom tuto velice nutnou práci podcenili, vytrvalé plevele by později skalničky potlačily; když se jejich kořeny rozrostou pod balvany, pak už je lze jen těžko odstranit. Jednoleté plevele nedělají tolik starostí - pokud je budeme dva roky po sobě pečlivě po celé léto vytrhávat dříve, než se vysemení, brzy se jich zbavíme.

Při zřizování skalky je třeba počítat také s tím, že pod skalkou musí být propustné podloží. Písčité lehké půdy jsou dostatečně propustné. Na těžkých půdách je nutné použít jako podloží dobře propustný materiál, například hrubý stavební odpad nebo štěrk.

Nejdříve si musíme kompozici skalky promyslet a nakreslit, potom již postupujeme podle nákresu. U větších skalek je třeba pamatovat také na kamenné stezky, které skalku zpřístupní a umožní snažší ošetřování rostlin. Kromě stezek mohou vést skalkou i kamenné schody. Počet schodů má být pokud možno lichý a nemá jich být více než pět za sebou. Raději je přerušíme odpočivnou plošinkou, aby splnily i estetickou funkci. Ke stavbě cest i schodů použijeme stejný druh kamene jako ke stavbě skalky.

Voda ve skalce

Samozřejmou součástí každé skalky by měla být voda, ať už vyvěrající pramen, skalní potůček nebo potůček s vodopádem, skalní jezírko nebo horská bažinka. Nejoblíbenější bývá skalní jezírko a není příliš obtížné si je založit. Může se zbudovat různým způsobem a z nejrůznějšího materiálu - jílu, lepenky nebo i betonu. Důležité ovšem je, aby jezírko bylo vroubeno přírodními kameny, jinak by působilo ve skalce rušivě. Nejlevnějším a nejpoužívanějším materiálem jsou speciální fólie z umělé hmoty, které mají dlouhou trvanlivost. Každé jezírko by mělo vypadat co možná nejpřirozeněji, takže by neměl být vidět materiál, z něhož bylo vybudováno. Hloubku jezírka volíme podle toho, jaké rostliny v něm chceme pěstovat.

Jezírko zkrášluje a oživuje nejen skalku, ale i celou zahradu. Ještě mnohem působivější je živá, tekoucí voda. Při dostatečném výškovém rozdílu (alespoň 70-100 cm) je výborné pořídit si malý vodopád, ke kterému je voda vedena potrubím skrytým pod povrchem.

Osázení skalky

Skalka má být pohledná svým uspořádáním již před osázením. Rostliny jí svou barevností dodají krásu, jsou vlastně doplňkem a orámováním celé scenerie skalky.

Je třeba pečlivě vybrat vhodné rostliny a důkladně pro ně připravit půdu. Nevhodná půda bývá často příčinou, proč se některým choulostivějším druhům ve skalce nedaří. Sice je pravda, že většina skalniček je nenáročná a roste docela dobře v normální zahradní zemině, ale pro některé vzácnější rostliny se nesmí příprava půdy podcenit.

Nejzákladnější substrát pro skalničky vznikne smícháním drnovky (zemina vzniklá zetlením drnů a jejich kořenů), jemného písku a rašeliny. Takový substrát je provzdušněný a přitom dobře zadržuje vodu. Tuto základní směs lze později upravovat podle potřeby a požadavků rostlin tím, že se do ní přidávají další příměsi, např. listovka, lesní hrabanka nebo pařeništní zem. Důležitou složkou zemin pro skalničky je kamenná drť. Pro vápnomilné rostliny je to drť z vápence, pro ostatní ze žuly, popřípadě z jiných hornin. Drť má velikost zrn 5-10 mm a jejím přidáním se zlepšuje propustnost zemin. Drť nasypaná na povrch země pomáhá udržovat půdní vláhu a přitom chrání krčky choulostivějších rostlin před škodlivým vlhkem. K tomuto účelu můžeme použít i drobné oblázky, které získáme prohazováním hrubšího říčního písku.

Nejdříve bychom měli do skalky vysadit rostliny dominantní, jako jsou např. jehličnany a některé listnaté keře, které tvoří kostru výsadby. Pak přijdou na řadu druhy polštářovité a kobercové. Mezi ně vysadíme solitérní skalničky většího vzrůstu. Nakonec do skalky umístíme drobné druhy - skvosty mezi rostlinami, pro něž jsou vhodné především skalní štěrbiny a menší plošky mezi kameny. Při výběru rostlin nesmíme zapomenout, že skalka by měla být krásná po celý rok a že rostliny mohou být okrasné nejen květy, ale také olistěním. Výběr vhodných rostlin do skalky není jednoduchá záležitost. Měli bychom začínat s pěstitelsky nejjednoduššími rostlinami a teprve potom postupně přecházet ke skalničkám, které jsou náročnější.