Hvězdnice - Aster

Tento rozsáhlý a zahradnicky významný rod obsahuje víc než 600 druhů. Některé kvetou na jaře - mezi ně patří nízké skalkové druhy s velkými úbory po jednom na stonku. Mnohem více se pěstují druhy vykvétající na podzim, tzv. podzimní astry, které mají menší úbory, ale jsou vyšší a s bohatě větvenými stonky. Podzimní astry jsou rozšířené v celém severním mírném pásu, zejména v Severní Americe. Množí se snadno dělením nebo řízky. Semen sice mívají hodně, ale vysévají se zřídka. Jedním z nejvýznamnějších druhů je hvězdnice hustokvětá (Aster dumosus). Některé variety jsou vysoké pouze 20 cm, jiné až 70 cm. Kvetou modře, bíle, fialově, růžově nebo karmínově červeně, v srpnu a v září. Silně odnožují, musí se omezovat, aby nezaplevelily záhon. Astry jsou málo odolné vůči chorobám, často trpí padlím nebo verticiliózou (vadnutím). Je vhodné pěstovat odolnější odrůdy a preventivně je postřikovat proti padlí. Nemají velké nároky, potřebují hlavně slunce. Pravidelně se musí zalévat pouze před květem a během květu. Nejlépe se uplatní na malých záhonech, na skalce nebo jako obruba záhonů.

Dalším zajímavým druhem je hvězdnice chlumní (Aster amellus), vysoká 50-70 cm, s květy o průměru 4-7 cm. Kvete v srpnu a v září. Pěstované variety mohou být fialovomodré nebo růžové. Tato hvězdnice roste planě na slunných stráních a ve světlých hájích ve střední a jihovýchodní Evropě. Požaduje dostatečně výživnou půdu, světlo a teplo, nevadí ji dlouhodobé sucho. Špatně se ujímá, sazenice musí mít dobrý kořenový bal, jinak nezakoření. V té době potřebuje pečlivé ošetření, obtížně se dělí a řízky také špatně zakořeňují. Může se i vysévat, ale semenáče nejsou příliš kvalitní. Na záhonech vynikne v kombinaci s  krásnoočkem (Coreopsis), janebou (Heliopsis), třapatkou (Rudbeckia) nebo chryzantémami (Dendranthema) a okrasnými travinami.

Hvězdnice novoanglická - Aster novae-angliae - je robustní podzimní hvězdnice, dorůstající výšky 100-150 cm. Kvete v září a v říjnu, květy jsou malé úbory a na noc a za deště se zavírají. Celá rostlina je drsně chlupatá. Požadavky na stanoviště má stejné jako Aster dumosus, chorobami trpí méně. Brzy ztrácí olistění na dolních, zastíněných částech lodyh. S touto vlastností se musí počítat a vysazovat hvězdnice společně s nižšími, hustě až k zemi olistěnými trvalkami, jako jsou např. chrpa (Cyanus), pivoňka (Paeonia), krásnoočko (Coreopsis) a nízké hvězdnice.

Hvězdnice virginská nebo též novobelgická - Aster novi-belgii - je podobná předchozímu druhu, ale je nižší (80-110 cm). Existuje mnoho kultivarů, lišících se nejen barvou květů, ale i jejich množstvím. Květy se na noc nebo při dešti nezavírají. Tyto astry vyžadují přiměřeně vlhkou, živnou, středně těžkou půdu a chladnější vzduch, v zahradě vypadají velice pěkně a jsou vhodné i k řezu, pokud netrpí padlím.