Zvonek - Campanula

Rod má 250 až 300 druhů, rozšířených především v Evropě. Nízké druhy zvonků vytvářejí polštáře a jsou vhodné do skalek, jako např. zvonek dalmatský (Campanula portenschlagiana). Vysoký zvonek zahradní (Campanula medium) je jedinou dvouletkou tohoto rodu. Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je nejznámější a nejoblíbenější zvonek z víceletých druhů. Volně roste v Evropě a na Sibiři. Je vysoký 50-80 cm a kvete v červnu a v červenci. Z přízemní růžice vyrůstá několik olistěných lodyh s řídkými hrozny zvonkovitých květů. U základního druhu jsou květy modré, ale v zahradách se často pěstuje bílá varieta Campanula persicifolia var. alba. Existují také plnokvěté odrůdy, ty však postrádají krásný vzdušný charakter typických květů.

Zvonkům se daří na slunci, ale snesou i polostín. Jsou nenáročné, nejlépe však rostou v dobré, dostatečně vlhké půdě; snesou i mírné sucho. Základní druh a bílá varieta se dají množit semenem, ale množí se hlavně dělením. Plnokvěté kultivary netvoří semeno.

Hodí se do smíšených skupin, volných trvalkových záhonů a přírodních partií v zahradě. Zvonek je vhodný i k řezu. Ve váze se nejlépe uplatní samostatně, pouze přizdobený bílým či růžovým šaterem. Pěkné bývají kombinace s kopretinou, hvozdíkem a krásnoočkem.

Z vysokých zvonků se často pěstuje zvonek klubkatý (Campanula glomerata), vysoký 50-60 cm, který má na konci lodyhy tmavě fialové květy objevující se v červnu a v červenci. Tento zvonek je nenáročný, dobře snáší sucho. Hodí se do přírodních partií, rychle se rozrůstá. Je vhodný k řezu a oblíbený stejně jako zvonek širolistý (Campanula latifolia), který měří až 130 cm. Velké fialově modré zvonky rozkvétají v červenci a v srpnu.