Kameny ve skalce

Vlastní stavba skalky je však v každém případě práce náročná, hlavně na vkus, cit pro přírodu a výtvarné schopnosti. Kdo si není jist svými schopnostmi v tomto směru a nemá dostatek zkušeností, ať si raději vezme vzor z některé dobře postavené skalky a pokusí se ji napodobit.

Nestačí jen na danou plochu naklást kameny a prostory mezi nimi osázet skalničkami. Tak právě vznikají ony nepěkné a nevkusné, až směšné výtvory. Skalka má mít kompozici a již na první pohled má být krásná a zajímavá. Nesmí působit jednotvárně. Záleží to na dobrém ztvárnění terénu, velikosti a jakosti kamenů, hlavně na způsobu jejich usazení a v neposlední řadě i na osázení. Nejdůležitějším materiálem při stavbě skalky je kámen. Proto se o něm podrobněji zmíníme.

Ke stavbě skalek většinou používáme kameny, které můžeme získat v blízkém okolí, protože dovoz ze vzdálenějších míst je mnohem dražší. Pěkná skalka se dá postavit téměř ze všech druhů hornin, důležité je hlavně to, aby kameny měly dostatečnou velikost, pěkný tvar a povrch. V žádném případě se nehodí kameny právě lámané v lomu, protože mají ostré hrany a čerstvý povrch. Snad jen pískovec tohoto druhu je použitelný, protože se rychle pokrývá řasami, mechy a lišejníky, takže brzy získává potřebnou patinu. Z ostatních hornin lze použít jen kameny, které dlouhá léta ležely na povrchu, takže jejich hrany jsou již zaoblené a čas na nich zanechal své stopy. Takové kameny nacházíme v lesích v okolí lomů nebo na okraji kamenitých polí. Kromě pískovce, nemůžeme počítat s tím, že v naší skalce získají potřebnou patinu – to trvá staletí.

Žula, porfyr, syenit a podobné zrnité horniny mívají různou barvu – jsou světle šedé, tmavě šedé, žlutavé a červené. Tvar kamenů bývá většinou nepravidelný. Pokud pocházejí z blízkosti vody, bývají zaoblené až valounovitého tvaru. S nepravidelnými balvany se dobře pracuje, protože z nich lze snadno vytvářet partie všeho druhu, tedy i skaliska se štěrbinami, které potřebujeme pro mnohé druhy skalniček. Balvany valounovitého charakteru se hodí dobře k vodním partiím a pro volné skalky přírodního charakteru, ale skaliska se štěrbinami se z nich vytvářejí velmi nesnadno.

Vápenec, pokud není příliš čerstvý, poskytuje vynikající materiál pro skalky. Staré, navětralé vápence, které mají různé pukliny a štěrbiny, jsou ve skalkách nejen velmi pěkné, ale dobře se s nimi pracuje a lze z nich sestavovat skaliska, která působí dojmem celistvé skály vystupující ze země.

Stejně dobře se pracuje i s pěnovcem, který bývá různě zajímavě zvrásněn, obsahuje množství různě velkých dutin a prasklin a je světlý. Je použitelný i v čerstvějším stavu. Má nepravidelný tvar a pracuje se s ním stejně dobře jako s vápencem. Specifickou vlastností pěnovce je jeho pórovitost a schopnost nasávat vodu. Pro tyto vlastnosti se v něm velmi dobře daří různé krásné skalničky, jako například lomikameny ze sekce Porophyllum (Kabschia), Některé pochybky (Androsace helvetica), modroušky (Edraianthus pumilio), krásný droboučký šater (Gypsophila aretioides) a jiné klenoty skalek. Sázíme je dokonce do otvorů, vysekaných do pěnovce, takže polštářky těchto skalniček pokrývají kameny a v době kvetení je kouzelně oživují.

Zvlášť opatrní musíme být při používání hornin s vrstevnatou strukturou, jako je například opuka, některé pískovce apod. Mnohé druhy těchto hornin snadno a rychle větrají a kameny se brzy rozpadají. Při práci s vrstevnatým kamenem musíme jednotlivé kusy usazovat tak, aby sklon jejich vrstev byl rovnoběžný, nejlépe mírně šikmý, jak to vidíme v lomech nebo přirozených skalách. V těchto přírodních lokalitách najdeme nejlepší vzor, jak máme s kameny na své zahradě pracovat.

Velký význam má velikost kamenů. Z malých kamenů nevytvoříme nikdy dobré dílo. Záleží ovšem na velikosti skalky. Obvykle by kameny neměly být menší než 50 cm. Jako doplnění můžeme použít i kameny menší, ale větší by měly převládat. Ve větších skalkách musíme samozřejmě používat přiměřeně velké kameny. Je pravda, že s nimi jsou určité potíže při nakládání, dopravě i usazování. Mnohdy musíme použít i mechanizaci, jako mechanickou ruku, autojeřáb apod., ale při stavbě větších skalek s tím musíme počítat. Středně velké kameny přemísťujeme na trakařích a kolečkách. Větší kameny přesunujeme na místo po silném prkně pomocí válečků. U velkých kamenů se ovšem neobejdeme bez jeřábu.

Usazování kamenů na místo je jednou z nejdůležitějších prací při zakládání skalek. Každý usazený kámen musí působit přirozeně. Kameny tedy neklademe jen nahodile na povrch, ale zapouštíme je do země tak, aby nad povrch půdy vystupovala jejich nejpěknější strana. Dbáme, aby ze svahu vystupovaly, jak to vídáme v přírodě.

Kameny usazujeme jednotlivě i ve skupinách, tvořících jakási skaliska. Mezi jednotlivými kameny a skalisky ponecháváme různě velké plochy, které pak osazujeme plazivými skalničkami.

Na tuto práci nelze poskytnout nějaký recept a přesný návod, protože je to práce výtvarná. Předpokladem k ní je cit pro přírodu, její znalost a trochu výtvarné fantazie. Dobře založená skalka musí působit pěkně i před osázením. Rostliny mají skalku doplnit a oživit a ne zakrývat špatně postavenou partii.