Komunikace a odpočívadla ve skalce

Skalka má být vždy nějak přístupná, abychom ji mohli ošetřovat a abychom se mohli zblízka obdivovat krásám kvetoucích skalniček. Proto již při stavbě skalky musíme uvažovat o vhodné komunikaci. U přírodních skalek budujeme cesty a schody tak, aby co nejméně rušily přirozený ráz prostředí a byly pokud možno nenápadné.

Cesty vymýšlíme již při tvorbě kompozice celé skalky. Výškové rozdíly překonáváme schody. Celá soustava cest a schůdků pomáhá výtvarně doplnit skalku. Vhodně řešené schody přispívají k její zajímavosti.

U malých skalek vedeme cestu obvykle podél skalky, většinou podél její dolní strany, odkud ji lze nejlépe přehlédnout. U větších skalek budujeme jednu nebo více cest (podle velikosti skalky) procházejících skalkou. Cesty by měly procházet v blízkosti všech pěkných skalních partií.

Cesty vytváříme z plochých kamenů (nikdy z betonu), které by měly být pokud možno z téže horniny jako ostatní kameny skalky. Není-li to možné, můžeme použít i jinou horninu, která se však nesmí barevně příliš odlišovat od horniny, z níž je postavena skalka. Poněvadž skalka jako partie přírodního charakteru je nepravidelná, vedeme i cesty skalkou nebo kolem ní nepravidelně, v různých vlnách a zákrutech.

Schody ve skalce nevedeme nikdy přímo, zvláště ne kolmo na svah. Dlouhé schody v jednom celku nepůsobí nikdy dobře. Překonáváme-li větší výškový rozdíl, stavíme schody nejvýše po třech, čtyřech stupních, oddělených od sebe kouskem cesty. Vícestupňové schody nevedeme rovně, ale spíše obloukovitě a jejich okraje kombinujeme s většími kameny, kterými překonáváme výškové rozdíly.

Výška jednotlivých schodových stupňů se má pohybovat v rozmezí 15-20 cm; vyšší stupně děláme jen výjimečně, musíme-li na krátkou vzdálenost překonat větší výškový rozdíl. Šířka schodů by neměla být pod 50-60 cm a délka šlápnutí by měla být aspoň 40 cm, nejméně však 30 cm.

Schody stavíme odspodu. Pomocí latě a vodováhy změříme výškový rozdíl, který musíme překonat, a spočítáme, jak vysoké musíme dělat jednotlivé stupně. Tuto výšku pak při stavbě dodržujeme. Máme-li dostatečně velké a vysoké ploché kameny, pak je stavba jednodušší. Každý další schod klademe přední stranou na zadní část předchozího schodu. Tím se schodiště zpevní a kameny neujíždějí. Pokud kameny nejsou dostatečně vysoké, skládáme je ze dvou nebo více slabších. Nemají-li kameny potřebnou šířku, sestavujeme stupně z více kamenů, přičemž dbáme, aby spáry na sebe vzájemně navazovaly.

Neváží-li se jednotlivé schodové kameny přímo na sebe a jednotlivé stupně se musí umísťovat do terénu samostatně, pak je nezbytné přední část schodových kamenů podezdít nebo aspoň dostatečně podložit, jinak se časem kameny sesouvají a schody se naklánějí. Na šířku klademe stupně vodorovně s malým sklonem (asi 1-2 %) směrem dopředu. Rovněž kamenné cesty klademe v příčném směru vodorovně. V podélném směru mohou být více nebo méně spádovány.

Ve skalních partiích nebo v jejich blízkosti zřizujeme též odpočívadla, která nám umožňují posedět v příjemném prostředí a v klidu obdivovat krásu květin. Jsou to větší či menší dlážděné plošiny, samozřejmě nepravidelného tvaru. Tato místa volíme tak, aby z nich byly nejpěknější pohledy na skalku, popřípadě ostatní zahradu nebo krajinu.

Odpočívadla slouží k posezení, musí být tedy podle toho vybavena. Pokud jsou přímo ve skalce, nehodí se sem dost dobře normální nábytek, jako natřené lavičky apod. Patří sem jen nejprimitivnější sedátka z přirozených materiálů. Jsou to například přiměřeně velké, ploché kameny, dřevěné špalky, lavičky z kusů surových půlkulatých klád apod. Z většího plochého kamene si zde můžeme zřídit podezděním i stolek. Takovéto vybavení nenarušuje přírodní ráz skalky a jejího okolí a splní svůj účel.