Květinové zídky

Jednou z možností jak řešit svahovité zahrady jsou terasy, podchycené květinovými zídkami. Říká se jim též suché zídky, protože jsou stavěny nasucho, tj. bez malty. Tu zde nahrazuje zemina, do níž sázíme různé skalničky, které zídku zpevňují, oživují a zkrášlují. Podle toho, o jak prudký svah jde, stavíme jednu zídku nebo celou soustavu zídek. Květinové zídky jsou velmi hezkým motivem v zahradě a oproti skalce mají několik výhod. Na stavbu zídek můžeme použít jakýkoliv stejnorodý kámen, takže při opatřování kamene nemáme tolik starostí jako při stavbě skalky. Ošetřování květinových zídek je méně pracné než ošetřování skalek. Rostlinám v zídkách se většinou lépe daří než ve skalkách, protože zde mají více vláhy (kamenná stěna brání vypařování a ve větší hloubce je vždy více vláhy než při povrchu).

Při stavbě zídek musíme dbát některých zásad:
1. Zídky nemají být příliš vysoké, přiměřená výška je 50 až 70 cm. Vyšší zídky stavíme jen výjimečně, když se to vzhledem ke strmosti terénu nedá jinak řešit. Jde-li o zdolání většího výškového rozdílu a je-li k tomu dostatek místa, stavíme zídky raději nižší a v několika stupních nad sebou. Vznikají tak jakési květinové kaskády. Plochy mezi jednotlivými stupni osazujeme.
2. Dlouhé, rovné zídky nepůsobí nikdy dobře. Proto je různě lomíme, vedeme oblouky či vlnami nebo je členíme různými okrasnými nebo účelnými motivy, jako jsou vodní nádrže, schody apod.
3. Důležité je také osázení vhodnými druhy rostlin, ale o tom ještě pojednáme zvlášť.

Pro stavbu květinových zídek můžeme použít většinu druhů kamenů, pokud mají přední stranu aspoň trochu rovnou. Dobře se pracuje s vrstevnatým kamenem, bez ohledu na jeho tloušťku. Máme-li různě vysoké kameny, stavíme spodní vrstvy z vyšších a větších kamenů a čím výše, tím dáváme nižší kameny. Kameny jednotlivých vrstev vzájemně vážeme tak, aby svislé spáry nebyly nikdy nad sebou. Přispívá to ke stabilitě zídky i jejího vzhledu.

Zídku však můžeme stavět i z nepravidelných kamenů, které však musí mít aspoň jednu rovnou stranu; ta má být vpředu. Kameny vybíráme tak, aby se vzájemně doplňovaly a aby vršek zídky byl aspoň přibližně rovný. Je to stavba na způsob „divočiny“, která se používá při stavbě podezdívek.

Než začneme zídku stavět, musíme nejdříve vyzdít základ, jehož hloubka má odpovídat výšce zídky. U nižších zídek, jejichž výška nepřesahuje 40-50 cm, stačí hloubka základu 20-25 cm. U zídek vysokých 70-80 cm by měl být základ hluboký 30-40 cm. Do základu můžeme zpracovat různé nepravidelné kameny, které se nehodí k jinému účelu. Skládáme je do vykopaného rigolu a jednotlivé kameny prosypáváme tenkou vrstvou zeminy. Teprve na úrovni terénu stavíme zídku z vybraných kamenů. Jednotlivé vrstvy, stejně jako spáry mezi kameny v řadách prosypáváme asi 3-4 cm vrstvou prosáté zeminy. Hodí se k tomu dobrá, živná ornice s příměsí písku a rašeliny.

Jednotlivé vrstvy klademe směrem nahoru tak, aby ustupovaly do svahu a kameny umísťujeme mírně šikmo proti svahu. Každou další vrstvu pokládáme asi o 3-4 cm dál směrem ke svahu. Takto stavěná zídka je stabilnější a má ještě tu výhodu, že při dešti umožňuje, aby do spár zatékala voda, kterou pak mají rostliny k dispozici.

Při stavbě současně zasypáváme a pěchujeme prostor za zídkou. Zemina za zídkou má být propustná, ale kvalitní, protože do ní prorůstají kořeny rostlin, nasázených do zídky. Vrchní vrstva kamenů má lícovat s povrchem horního terénu.

Řešíme-li zídkami větší výškový rozdíl, stavíme zídky obvykle v několika stupních nad sebou, přičemž mezi jednotlivými zídkami ponecháváme plošiny široké aspoň 80-100 cm. Ty pak osazujeme květinami i zakrslými dřevinami. Takto postavené zídky jsou členité, a tím nejen zajímavější a hezčí, ale i stabilnější.

Vedeme-li zídkou schody, můžeme je různě řešit. Můžeme je zapustit do zídky a v tom případě zídku zatočíme podél schodů. Druhá možnost je vést schody dopředu, vně zídky. Pak můžeme schody buď nechat volné, nebo zídku zatočit podél schodů dopředu. Můžeme též oba způsoby kombinovat. To platí pro schody vedené kolmo na zídku. Schody však můžeme vést i rovnoběžně se zídkou. Tento způsob přispívá k větší členitosti zídky a je vítaný, zvláště jde-li o delší zídku. Záleží ovšem také na utváření terénu.

U vícestupňových zídek nestavíme schody pokud možno v jedné řadě nad sebou; takové schody nepůsobí nikdy pěkně. Vždy dalších několik stupňů vedeme poněkud stranou.

Rostliny můžeme sázet do zídek buď hned při stavbě, nebo až dodatečně. První způsob je pro rostliny, zvláště s delšími kořeny příznivější, protože jejich kořeny můžeme ve spárách dobře rozložit. Většinou však na to při stavbě nemáme čas nebo nemáme k dispozici rostliny, takže je obvykle sázíme až do postavené zídky. V tom případě vyškrábeme zeminu z příslušných spár a rostliny, které většinou mají kořenové baly z květináčů sem vtlačíme a obsypeme zeminou, kterou pak utlačíme. Osázenou zídku opatrně zalijeme. Sázíme-li rostliny při stavbě zídky, zaléváme je ihned po vysázení, před kladením další vrstvy kamene, což je mnohem účinnější.

Do spár zídek sázíme jednak druhy, které se hodí do štěrbin (stejně jako ve skalce), a jednak rostliny, vytvářející splývavé polštáře. Oba typy rostlin se zde dobře uplatní, a když urostou, oživují a zkrášlují zídku.

Na korunu zídky (její horní část) sázíme druhy vytvářející polštáře, ale i nižší keříkovité druhy a také plazivé nebo zakrslé dřeviny. Z listnáčů se sem velmi dobře hodí skalníky (Cotoneaster), čilimníky (Cytisus decumbens), vřesovce (Erica carnea) apod. Také nižší cibuloviny se sem hodí, protože svou barvitostí krásně zpestřují tyto partie.

Je samozřejmé, že musíme při osazování zídek respektovat nároky jednotlivých druhů na slunce a světlo. Pro osluněné zídky máme mnohem větší výběr druhů než pro zídky orientované k severu.