Rok radostí i práce ve skalce

Nejkouzelnějším obdobím v přírodě je jistě předjaří, i když největší krása se rozvine teprve později. První kvítky však, i když jsou většinou skromné, znamenají pro nás první projevy života po mnohdy dlouhé a často i kruté zimě. Zde člověk musí obdivovat sílu života, který vzdoruje někdy velmi nepříznivým podmínkám, v určený čas se probudí a přináší první radosti. Je v tom i určitá dávka optimismu, vidíme-li, jak s nezdolnou vitalitou raší poupata a konečně rozkvétají některé naše krásky, které milujeme právě pro jejich sílu kvést v době, kdy ostatní příroda je ještě v klidu a čeká na teplé dny.

Z dřevin již v únoru rozkvétají lýkovce (Daphne mezereum), vilíny (Hamamelis japonica a jiné), jasmíny (Jasminum nudiflorum). Z květin v tuto dobu kvete již čemeřice (Helleborus niger), talovíny (Eranthis hyemalis), amurské hlaváčky (Adonis amurensis), skromné sněženky (Galanthus nivalis). Brzy po nich následují další. Najednou se zčistajasna rozvíjejí květy nízkých kosatců (Iris reticulata, Iris danfordiae), jarní bramboříky (Cyclamen coum), některé lomikameny (Saxifraga), vřesovec (Erica carnea), který si již od podzimu připravuje poupata k jarnímu rozkvětu, koniklece (Pulsatilla) již vystrkují svá poupata, která jsou snad proto tak chlupatá, aby jim nebylo zima. Také krokusy na sebe nenechají dlouho čekat, hlavně tzv. botanické druhy krokusů (Crocus chrysanthus aj.). Je obdivuhodné, že ani několikastupňový mráz nedokáže zničit tyto květiny. Snad právě pro jejich odvahu a předzvěst lepších časů tato první kvítka tolik milujeme.

V tomto období již také ve skalce začíná první práce. Začínáme uvolňováním a postupným odstraňováním zimní přikrývky. Chvojí však neodklízíme najednou, rostliny si totiž musí na světlo zvykat pozvolna. Náhlé odstranění přikrývky by zvláště za slunečných dnů mohlo způsobit popálení rostlin. Proto nejdříve přikrývku jen uvolníme tak, aby rostliny zůstaly ještě mírně přistíněny; úplně ji odstraníme až později, a to za pošmourného počasí.

V této době také provedeme první přehlídku skalky, abychom zjistili, které rostliny zimu nepřežily a co bude nutno ve skalce vylepšit. Na podzim sázené skalničky bývají nadzdviženy účinky mrazů a je třeba je přitlačit. Odstraňujeme také různé skleněné a fóliové kryty, jimiž jsme chránili rostliny, které v zimě nesnášejí vlhko.

Pokud máme ve skalce u jednotlivých druhů jmenovky, zkontrolujeme, jsou-li všechny čitelné, popřípadě je opravíme nebo vyměníme.

Zvláštní pozornost věnujeme myším, které nám bohužel přes zimu dokáží způsobit různá nepříjemná překvapení. Objevíme-li díry, které ukazují jejich obydlí, nalíčíme tam otrávené zrní. Toto je však důležitější na podzim.

V této době také seřezáváme různé traviny (Avena sempervirens, Deschamsia caespitosa), které pak brzy narůstají, ale i všechny druhy, u nichž nadzemní část na zimu odumírá, jako například Sedum telepium, Sedum spectabile aj.

Nezapomínáme ani na boj s plevely, který nás provází po celou sezónu. Je dobře s touto prací začít brzy, než se plevele příliš rozmohou. Některé jednoleté plevele začínají vegetovat velmi brzy, brzy kvetou a rychle se semení. Je to například žabinec, který dokáže být velmi nepříjemný, dále drobná travička lipnice roční a jiné. Dokud jsou mladé, není s nimi tolik práce jako později, když se rozrostou a vysemení.

Některé skalničky jsou značně agresivní a rozrůstají se více, než je nám příjemné. Předjaří je vhodná doba k jejich omezování.

Po předjaří přichází jaro, kdy skalka je nejnádhernější. V tuto dobu, tj. v dubnu, květnu a začátkem června, kvete většina druhů, které se ve skalkách pěstují. Je to nesporně nejkrásnější období. Při zakládání, hlavně však při osazování skalek, musíme dbát, abychom se nedali svést touto jarní krásou. Musíme pamatovat také na léto a podzim, aby naše skalka, jak to často vidíme, nezůstala bez květů. Vždyť je dostatečný výběr skalniček kvetoucích i v těchto pozdějších obdobích, takže vždy můžeme vytvořit skalku krásnou od časného jara až do podzimu.

Na jaře kvete většina cibulnatých a hlíznatých květin, jako jsou krokusy (Crocus), tzv. botanické tulipány (Tulipa fosteriana, Tulipa greigi, Tulipa kaufmanniana, Tulipa tarda a mnohé jiné), bledule (Leucojum), ladoňky (Scilla), ladoničky (Chionodoxa), modřence (Muscari), narcisy (Narcissus), snědky (Ornithogalum), kandíky (Erythronium) a mnohé jiné. Rovněž většina polštářových skalniček tvoří na jaře největší barevné efekty v každé skalce. Jsou to např. plazivé plaménky - floxy (Phlox subulata), tařičky (Aubrieta x cultorum), huseníky (Arabis caucasica), tařice (Alyssum montanum), iberky (Iberis sempervirens) a mnohé jiné. Tím však výběr na jaře kvetoucích skalniček zdaleka nekončí. Kvetou nyní i druhy tvořící trsy, jako jsou hlaváček jarní (Adonis vernalis), koniklece (Pulsatilla), tařice skalní (Alyssum saxatile), mnohé prvosenky (Primula rosea, Primula vulgaris, Primula denticulata, Primula elatior aj.). Také mnohé dřeviny v tuto dobu zkrášlují skalky svými květy. Jsou to například nízké lýkovce (Daphne cneorum), zlaté vodopády čilimníků (Cytisus decumbens), mnoho vřesovištních dřevin, mezi nimiž je nejozdobnější Rhododendron.

Jaro je však také obdobím práce. Je to hlavně období množení rostlin, ať již výsevem, nebo vegetativně.

Jaro je také hlavním obdobím sázení skalniček, ať již jde o náhradu za vyhynulé rostliny, nebo o nové výsadby.

Se zavlažováním musíme začít již na jaře, zvláště je-li jaro teplé a suché. Nejvhodnější je závlaha pomocí zmlžovačů, které uvádíme do chodu nejlépe k večeru.

Ani v létě však není skalka bez půvabu. Rozumíme tím období od konce června do konce srpna. Pokud jsme byli prozíraví při výsadbě, můžeme se v tuto dobu těšit krásou některých hořců (Gentiana septemfida), zvonků (Campanula garganica, Campanula poscharskyana, Campanula cochleariifolia aj.), různých druhů kakostů (Geranium), pupalek (Oenothera missouriensis), prvosenek (Primula bulleyana, Primula bullesiana, Primula japonica), mydlic (Saponaria ocymoides), netřesků (Sempervivum), silenky (Silene schafta), nopálů (Opuntia) a mnoha jiných. Není to období chudé na květy, jde jen o to vybrat správné druhy.

V létě musíme dbát obzvláště na zavlažování, protože léto bývá většinou období teplé a suché. Boj proti plevelům neustává ani v tuto dobu; mnohé plevele klíčí ze semen a je třeba je potlačit v zárodku. Dbáme také o odstraňování plevelů v okolí skalky, aby jejich semena zbytečně nenalétala a nezaplevelovala skalku.

Pokud si množíme skalničky sami, staráme se nyní o semeno, protože léto je hlavním obdobím sběru semen. U některých druhů semena snadno vypadávají nebo se rozlétají, takže musíme pečlivě hlídat dobu jejich zralosti, jednak abychom je mohli včas sklidit, a jednak aby nenapadala a neklíčila tam, kde nechceme. Léto je také vhodnou dobou pro přeložení a provlhčování kompostu.

Mladé rostliny v pařeništi větráme, zaléváme a v případě potřeby stínujeme.

V dobře osázené skalce neustává kvetení ani na podzim, i když výběr druhů je již v tomto období omezenější. Na podzim kvetou například některé rozchodníky (Sedum cauticolum, Sedum spectabile, Sedum telephium), nízké podzimní astry (Aster dumosus), některé hořce (Gentiana sino-ornata, Gentiana farreri aj.), dále některé traviny, z nichž nejkrásnější je beze sporu Pennisetum compressum. V tuto dobu však kvetou také některé cibuloviny, hlavně podzimní krokusy (Crocus speciosus) a ocúny (Colchicum bornmuelleri aj.). Ve vřesovištích je hlavní podzimní ozdobou vřes (Calluna vulgaris). Později na podzim začíná často rozkvétat již čemeřice (Helleborus niger 'Praecox').

Začátkem podzimu můžeme ještě sázet skalničky. Pro všechny případy je však potom na zimu přikryjeme chvojím. Podzim je hlavním obdobím sázení téměř všech cibulovin; sázení by však mělo být ukončeno do poloviny října. Podzim je také obdobím sběru semen, proto nezapomínejme ani na tuto práci, zvláště množíme-li si skalničky sami. Na podzim také vyséváme druhy, které potřebují k vyklíčení přemrznout.

Před příchodem zimy nesmíme zapomenout vypustit vodu z nádrží a jezírek i z vodovodního potrubí, které je vystaveno mrazu. Rostliny ve vypuštěných nádržích chráníme proti mrazu tím, že je zasypáváme listím.

Před zimou také vydatně zavlažíme všechny stálezelené dřeviny, zvláště listnaté (rododendrony i jiné). A zase naopak rostliny, které v zimě nesnášejí vlhko, musíme na zimu ochránit proti srážkám. Na příslušná místa pokládáme skleněné tabulky nebo fólii.

Také se již musíme připravovat na zimní přikrývku skalky. Opatříme si dostatek chvojí. Skalku přikrýváme však až teprve v případě potřeby. Je-li v zimě dostatek sněhu, není přikrývka nutná. Přikrýváme, když hrozí holomrazy. Za mírné zimy je přikrývka rovněž zbytečná a za teplého období dokonce škodlivá. K přikrývce skalky jsou nejvhodnější jedlové větévky, jejichž jehličí neopadává. Nemáme-li možnost získat jedlové chvojí, spokojíme se s pokud možno čerstvým smrkovým chvojím; smrkové jehličí totiž časem opadává a ztrácí krycí schopnost. Listí je ke krytí skalniček nevhodné pro svoji neprodyšnost a kromě toho se pod listím s oblibou zdržují myši, které dokáží natropit nepříjemné škody. Listí používáme k prosypávání pěnišníků i některých jiných rostlin, jako je Pennisetum apod.

Na zimu také líčíme otrávené zrní proti myším. Sypeme je do děr nebo do volně položených drenážních trubek malého rozměru, aby je nesesbírali ptáci.

Zima je také obdobím, kdy máme více času a klidu ke studiu literatury a katalogů alpínkářských firem. Můžeme nyní plánovat, které rostliny chceme získat pro jarní výsadby nebo vůbec co chceme ve skalce změnit či vylepšit.