Vřesoviště

Vřesoviště je volná přírodní partie svérázného charakteru. Přírodní vřesoviště jsou většinou na písčitých půdách a slunných polohách. Typickou rostlinou, která zde udává charakter, je vřes Calluna vulgaris, jež krásně kvete koncem léta až počátkem podzimu a často tvoří souvislé porosty. Doprovodnými dřevinami, které vřesoviště většinou doplňují, jsou jalovce Juniperus communis, borovice a krásní žlutě kvetoucí janovec Sarothamnus scoparius.

V zahradních vřesovištích se snažíme o vytvoření výsadeb podobného charakteru a zkrášlujeme je ještě dalšími druhy, které se sem hodí. Je možno říci, že dobře založené vřesoviště je partií, jež je krásně po celý rok.

Vřesoviště můžeme v zahradách použít na různých místech. Může například souviset s větší skalkou, je-li dostatek prostoru, zvláště v dolní části. Vřesovištěm můžeme také vyřešit nejbližší okolí odpočívadla, kde nám svou krásou zpříjemňuje posezení. Vřesoviště je dále jedním z nejpěknějších námětů pro vyřešení předzahrádky, je-li dostatečně osluněná.

Z dřevin zde používáme především štíhle rostoucí jalovce, jako jsou např. jalovce Juniperus communis 'Stricta' a J virginiana 'Sky Rocket'. Déle různé zakrslé borovice, jako jsou Pinus mugo 'Mughus', P. silvestris 'Pumila' apod. Z listnatých dřevin je to zejména čilimník Cytisus praecox, který zde krásně nahradí janovec. Je-li dostatek místa, pak do pozadí můžeme umístit rakytník Hippophae rhamnoides, popř. převislou břízu Betula pendula 'Youngii', nejlépe roubovanou u země.

Vřesoviště nemusí být v přesné rovině. Mírný svah nebo mírně zvlněný terén mu jen přidávají na zajímavosti. Může se zde umístit tu a tam i nějaký vhodný balvan, nejlépe omšelý a zaoblený. Půdu je třeba upravit podle nároků rostlin, které se zde budou pěstovat. Většina vřesovištních rostlin se daří v nevápenité písčité půdě, ovšem s dostatkem humusu. Hlavní podíl by zde měla mít rašelina, popřípadě smíchaná s lesním humusem.

Z nižších rostlin by zde měly převládat vřesovištní druhy doplněné o některé plazivé trvalky, které přispívají plošnému charakteru vřesoviště. Kompozici doplníme skupinkami středně vysokých travin, jako je oves Avena sempervirens, metlice Deschampsia caespitosa, Pennisetum compressum. Z nízkých travin sem můžeme umístit skupinky kostřavy Festuca glauca nebo F scoparia a smělku Koeleria glaua. Je-li dostatek prostoru, můžeme zde použít jako dominantní prvek skupinu divizen Verbascum olympicum.

Ve vřesovištních rostlinách máme velký výběr. Je to především časně zjara kvetoucí vřesovec Erica carnea, pěstovaný v několika kultivarech různých barev. Je jednou z mála vřesovištních rostlin, které snášejí vápenitou půdu. Erica vagans kvetoucí od července až do září má též několik kultivarů, z nichž je nejkrásnější 'St. Keverne'. Od konce léta až do podzimu kvete více překrásných kultivarů vřesu Calluna vulgaris. Z dalších druhů jsou zde krásné např. Bruckenthalia spiculifolia, lýkovec Daphne cneorum, šicha Empetrum nigrum, čilimník Cytisus decumbens a jiné.

Skupiny vřesovištních rostlin střídáme s různě velkými ploškami některých plazivek, jako jsou např. kociánek Antennaria dioica, hvozdíky Dianthus deltoides a D. gratianopolitanus, rozchodník Sedum acre, štírovník Lotus corniculatus, mateřídouška Thymus serpyllum, rozchodník Veronica prostrata aj.

Vřesovištní partie jsou svým způsobem krásné po celou sezónu, protože kvetoucí druhy následují jeden po druhém a mimoto jsou všechny svým olistěním a vzrůstem pěkné po celý rok.